MHD - Malá Hudební Deformace

Novinky a komentáře:

Od listopadu loňského roku jsem trávil zaslouženou dovolenou na ostrově Svatý Bartoloměj. Ač jsem na tomto ostrově chtěl setrvat minimálně do konce tohoto roku, cosi mne táhlo do mé vlasti. Mé letadlo přistálo v Praze 8. 3. v podvečer. Jel jsem přímo do svého malého bytu 7+2, ale taxikář si popletl cestu a omylem mne zavezl do klubu Modrá Vopice. Tam jsem zažil naprosto fantastický večer plný úžasné muziky. A tento týden jsem navíc zjistil, že mám tu čest být webmasterem těchto stránek patřících kapele složené z muzikantů s neuvěřitelnými schopnostmi.

No to zírám, František Krhounek básní o kapele MHD. A to před lety atakoval ministerstvo kultury žádostmi o zakázání kapely MHD, samotné členy kapely odloženými kelímky a v nich nedopitými zbytky a na konec i samotného ministra kultury zbytky od oběda, které si původně nechal v kantýně zabalit pro svou přítelkyni Alici. Je vidět, že MHD nakonec okouzlí každého. Bohužel, já 8. 3. okouzlen nebyl. Chytla mne tak silná křeč do palce u pravé nohy, že jsem se skácel rovnou na zem. Bohužel jsem stál v ten okamžik na eskalátorech v metru a … a na místo hudební tečky měl ten den tečku krvavou …

Skrze téměř vypitou sklenici tmavé řecké lihoviny pozoruji hromádku slov schvácenou paprsky prapodivných zvuků. S každým naplněním a následným vypitím sklenice bude hromádka větší a paprsky silnější. A proto Tě zklamu, Františku Krhounku, ale Tvé modlitby za zrušení kapely MHD nebudou vyslyšeny a za Tvé modlitby Tě prostřednictvím našich tetratónů odsuzuji k vykonávání funkce webmastera těchto stránek po dobu následujících 12ti měsíců. Všem ostatním přejeme fakt dobrej rok!

… a my hledíme do budoucnosti s nadějí, že se nic nezmění a náš hudební spolek díky našemu aktivnímu  přístupu neupadne v zapomnění, a co nevidět se opět připomene. Děkujeme publiku za toleranci a pozitivní reakce, děkujeme pořadatelům za obě velmi příjemné akce. Zvláště atmosféra v klubu Dead Jack nás tentokráte překvapila. Z Vrchlabí  se uchovalo i pár obrázků, které jsou ke zhlédnutí v galerii.

Představte si lidičky, že jednu chvíli si ležíte v útulné bedně ve svém oblíbeném supermarketu a do ouška vám líbezně šušká Vanessa Rozkošná a ani ne dvě hodiny po té se na vás valí šílený hluk ve studený zakouřený hale. Mně to teda příjemné fakt nepřišlo. A ani mne nepotěšil fakt, že jsem byl jediný borec, co přijel na Punkovej večírek do Vrchlabí až z Číny. Asi jsem svou nevoli dal příliš najevo, protože Hugo mi teď každý večer za trest pouští všechny desky MHD ...

Po uplynutí statisticky neevidované doby máme to potěšení představit nejlepší nahrávku MHD za posledních 8 let, která  se oproti těm předešlým výrazně liší způsobem pořízení. Tentokráte byla nahrávka pořízena čistě amatérským způsobem a její finalizace byla provedena v zahraničí, konkrétně v Norsku.

No to valím uši. Už jsem ani nedoufal, že někdy uslyším nový zvukový záznam od mé nejoblíbenější  kapely. Sice jsem zpočátku měl pocit, že mi tu vyhrává napůl vypitá plechovka citrónového piva, ale když to teď slyším už po desáté, tak je to super. Já tedy mám nahrávku  více nových písní MHD, které kámoš Olda nahrál před třemi lety v Prčicích na diktafon, ale to se s tímhle fakt nedá vůbec srovnat.

Jak již někteří zcela jistě zaznamenali, byly zahájeny přípravy na velkolepou koncertní šňůru s originálním  názvem „MHD tour 2015“. Šňůra bude tak dlouhá a tak velkolepá, jak jen budou štědří naši sponzoři. Cílem je totiž rozdat tisíce lístků na desítky koncertů v Čechách, na Moravě a v Německu. Vedoucím realizačního týmu je Václav Kudrla, který graficky zpracoval zde přiložený samolepící letáček. Bohužel o všech 10 tisíc  vytištěných samolepek nešťastně přišel po té, co cestou z Mělnické tiskárny krátce usnul na lavičce u soutoku Labe s Vltavou.

No to je paráda, neuvěřitelné. Já ten leták viděl, normálně ho někdo nalepil v metru na dveře přes obnažený zadek nějaký striptérky. Myslel jsem, že je to nějaká jiná MHD a že ten mamlas, co ten leták vytvořil, si jaksi popletl letopočty. Takže Vám to pánové štípli s cílem  poničit majetek dopravních podniků pražských. To se bude kámoš Olda divit. Ten to totiž viděl se mnou, chvíli dumal nad tím, co to asi znamená a pak prohlásil, že je to jasná provokace  z Bruselu, že je potřeba si pořádně posvítit na MHD a v roce 2015 dorazí na komisi. To bude asi zklamanej, hold po větším prostoru pro slepice na větší prostor pro pasažéry asi jen  tak nedojde …

… a naše banda také! Kuba ve vyšších nadmořských výškách plní své plíce čerstvým horským vzduchem, Honza každý den pozoruje trénink svého oblíbeného fotbalového klubu, aby si alespoň teoreticky zdokonalil kopací  techniku, Luděk už je jen kousek od toho, aby získal titul Podlahář roku a já už lehce zahájil přípravu na cyklistickou sezónu 2012. Jo, a co naše hudební produkce? No slyšel jsem, že  se něco míchá, a až se to smíchá, tak pevně věřím, že to nikoho nenamíchne …

Aha, tak to je to mrsknout zadkem. Dejchat vzduch, čučet na cvičence a nafouknout  galusky. Snad aspoň ta podlaha nebude vrzat, když už ani chlapci nevržou. To sousedka je jinej kádr. Ta dostala k Vánocům klávesy a brnká a brnká. Brnká ráno, brnká večer, někdy brnká  i v noci, ale to tam zřejmě nebrnká úplně sama, protože nejdřív brnká hezky zlehka, pak zrychluje a zrychluje a pak je chvíli klid. A pak to ještě tak dvakrát zopakuje. Tipnul bych si, že si platí nějakého učitele a že jsou noční kurzy levnější. Je totiž dost chudá, pořád si ke mně chodí půjčovat peníze a nikdy nic nevrací …

Ať už máme či nemáme plné ptačí budky, v Novém roce navážem na staré dobré skutky.
Nebudeme dělat hluku více než je třeba, zcela jemně posolíme muzikantský chleba.
Přejeme všem známým, neznámým, přátelům, fanouškům i nepřátelům vše dobré do roku 2012, ale bacha, nestačí prvního jen sežrat kopec čočky, je taky třeba trochu mrskout zadkem!

Viděli jste Mrazíka? Tam běhal po lese člověk s medvědí hlavou. No a nám včera hrál na bicí mědvěd s lidskou hlavou. Kdo nevěří, ať mrkne do galerie. Ač jsme původně chtěli držet 40 minut ticha za našeho churavého bubeníka, nedalo nám to a pomocí techniky a nadpřirozených sil jsme bubenický um našeho bubeníka přenesli nejprve do medvěda a následně do reprobeden. Děkujeme zvukaři v Modré Vopici a všem příchozím za toleranci.

Tak to byl mazec přátelé. Já tam tedy nebyl, já měl spoustu starostí s balením dárků. To víte, zabalit sedmnáctihran tak, aby to nevypadalo jako zmuchlaná koule balícího papíru, je docela umění, které jsem bohužel nestudoval. Ale František Kopecký tam byl dokonce s Luckou Kudláčkouvou, mou sousedkou, a ta mi to všechno jasně a stručně popsala - MHD zešíleli, namísto bubeníka seděl na bicích plyšák a zbývající trojice vypadala jako banda zmatených Šmoulů seznamujících se s pidi počítačem ...

Je zde mnoho nevyřešených záhad a málo odpovědí na jen tiše vyřčené otázky. Je Jack opravdu mrtev? A je to vůbec muž? Já bych se klidně vsadil, že ta potvora, co dýchá na záda našeho bubeníka, je slečna Lolo, co se donedávna svíjela kolem té stříbrné tyče na pódiu. No posuďte sami.

Tento klub moc dobře znám, bohužel jsem neměl čas tam zavítat. A řeknu Vám, nebyl jsem sám, kdo nepřišel. Třeba František Kopecký, ten taky nešel. A Lucka Kudláčková, sousedka co bydlí naproti, ta taky nešla. Petr Heřmánek a jeho bratr Martin, taky Heřmánek, no co Vám budu povídat, ti taky nešli. No a paní správcová, ta už vůbec ne. Té je už 67 let, má špatný koleno a po těch schodech by snad ani nesešla. Té jsem vlastně poradil já, aby tam raději vůbec nechodila. No teda, když se nad tím tak zamyslím, tam snad vůbec nikdo nemohl být ...

Když se nás někdo zeptá, jestli si nechceme zahrát ve Futuru, budeme o tom přemýšlet. Když se ovšem naskytne příležitost zahrát si někde, kde jsme ještě nebyli, jdeme po tom jako blázni. A tak jsme se na poslední chvíli nacpali do Café Na půl cesty. Za tuto příležitost děkujeme kapele Až Naprší a Uschne. Nakládaný hermelín byl opravdu vynikající. Ač bylo před výplatou, mohli jsme si každý dovolit vlastní a nemuseli se dělit. Všichni jsem si na něm moc pochutnali. Jo a jaký byl koncert? Na to tu už není místo ...

Já Vám řeknu, jaký byl koncert! Café Na Půl Cesty jsem si našel na internetu. Podle mapy to bylo naprosto jasné - klub se nachází uprostřed jakési zelené plochy nedaleko stanice metra Pankrác. Nejsem líná huba a tak se raději zeptám, nejsem žádný hlupák a tak se ptám starších a zkušenějších. Babka mávala holí div mi nevyrazila zuby. Mluvila přesvědčivě, nicméně dost nesrozumitelně. A tak jsem bloudil parkem sem tam až jsem konečně klub našel. Bohužel MHD již tou dobou byli pryč.

Včera bylo veselo, včera se i tančilo. Naše druhá aktivní návštěva v tomto úžasném klubu byla zcela jsitě pro všechny příchozí nevšedním zážitkem. Pro mne tedy ano. Zatím co jsem se psychicky připravoval na náš náročný koncertní set a se zalíbením poslouchal jednu z milostných písní kapely VHS, mou manželku přede mnou varoval jistý pan Chmelíček slovy "na toho moc nekoukej, on je ženatej". To mi připomíná, že musíme dohledat manželčin snubní prstýnek.

Tak jsem se po letech opět vypravil na koncert MHD. V lékárně jsem zakoupil tři páry ušních ucpávek, doma si dal tři fernety do foroty, vzal navigaci a vyrazil hledat klub. Našel jsem to bez problémů, usadil se u baru a čekal na začátek produkce. Tři hodiny mi do hlavy pouštěly cédesa, než mi ráčili oznámit, že je tam ještě jedna místnost, ve které se hraje. A tak jsem slyšel jen poslední tři akordy. Příště prosím kromě adresy i plánek klubu!

Jménem celého seskupení, produkujícího muziku všech známých, neznámých i prapodivných podob pod značkou MHD, děkuji dosavadnímu webmasterovi, veleváženému Strekimu, za jeho dosavadní činnost. Streki odchází do důchodu a to nikoli do řádného, mimořádného či invalidního, nýbrž do imaginárního. Ač nám bylo ctí a potěšením sledovat jeho brilantní práci, přišel čas ji skartovat, smazat, zlikvidovat a nahradit ji něčím novým, tedy prací mou.

Jménem všech svých jmenovců Hugů a příjmenovců Helen roním tři slzy ze svého modrého oka a osm slz ze svého oka červeného, protože fakt nevím, k čemu je tahle změna dobrá. A tak se táži, získám já tím něco, když mám jedno oko slepé a druhé vydlabané? Staré stránky byla jistota, vždy jsem věděl, co na nich najdu, co tam na mne čeká a že to tam na mne počká pěkně dlouho. Hanba! - Fuj! Vaše fuj stránky!